čtvrtek 23. března 2017

Jednodenní výlet do Norimberka

aneb

When you want a výlet do zahraničí
but you're planning a wedding
and musíte šetřit a v Drážďanech jste už byli třikrát.

Jedete na 6 hodin do Norimberka!

Plán cesty:

5:00 cíl dne: probudit se
7:10 odjezd, Praha, hlavní nádraží - autobus Deutche Bahn
10:45 příjezd do Norimberka:

1) Procházka městem a podél řeky
2) Oběd
3) Výstava Karel IV.
4) Dunkin' Donuts - nejdůležitější bod programu!!

16:30 nalézt odchozí zastávku Deutsche Bahn
16: 45 šťastný odjezd
20:10 Matička Praha

V Německu je samozřejmě všechno lepší
Slunce svítilo jasněji, ptactvo bylo barevnější a po řece se prohánělo živěji, ale organizovaně.

Kromě Slováků jsme nepotkali žádné Slovany a všichni se k nám chovali neuvěřitelně mile. Určitě to nemá žádnou souvislost:D

Začalo to už na autobusovém nádraží. Jedna paní hned přiskočila a navedla nás, když viděla jak tam zmateně pobíháme a snažíme se najít zástavku k odjezdu.

Pokračovalo to v restauraci neuvěřitelně milou servírkou, která i po pravděpodobně malém dýšku (nevěděly jsme, jak to v Německu funguje), nám bez stínu sarkasmu popřála, ať si užijeme toto nádherné sluncem zalité odpoledne.

V muzeu se nám zase pán snažil vnutit nějakou slevu, ať už studentskou (vielen Dank!) nebo k lístku na MHD. Měly jsme ale smůlu, po Norimberku jsme chodily pěšky a i když se považujeme za studentky života, průkazku na to nemáme.

Sestra ještě k tomu v McDonaldovi dostala i jeden milkshake zdarma kvůli chybě v objednávce. Se slovy „Mistake is mistake“ nám prodavač nápoje s klidem podal. Škoda jen, že v té době již v mé krvi koloval cukr z Dunkin' Donuts.

Karel IV. a umění sebeprezentace

Na výstavě Karel IV. jsme se mohli věnovat důkladné četbě popisků, protože fotit bylo zakázané. Navíc nás bavila i jejich struktura: Na začátku vždy byly shrnuty dějinné souvislosti a jakou roli v nich hrál Karel. V posledním odstavci následoval zvrat nebo nečekaná informace.

Např. je známo, že Karel byl vášnivým sběratelem relikvií. V té době se jednalo o zálibu srovnatelnou se sbíráním fotek cappuccin na Instagramu. Nicméně, Karel se při jejich získávání nezastavil před ničím a kvůli obavě o svaté ostatky mu býval odepřen vstup do některých měst a kostelů. Nakonec si ale Karel vetšinou prosadil svou.

A co se můžeme od Karla naučit?
Jak se prezentovat!

Karel sice neměl Facebook, a tak svůj timeline musel sepsat ručně jako životopis Vita Caroli. A pokud je mi známo, rozhodně se tam prezentoval v co nejlepším světle.
Absenci technologie fotek na Instagramu vyřešil Karel ještě víc důmyslně, nahradil fotky reálnými stavbami. Hipsteři světa jsou mu vděční, bez Karla by si při návštěvě Prahy fotili jen ta cappuccina.

A náš nečekaný zvrat nakonec? 

Rozhodně jsme nečekaly, že do Prahy pojedeme v autobuse samy. Tedy, byl tam s námi i řidič. Trochu nás jen znervóznilo, když si zašprýmoval, že aby neusnul, musíme s ním během cesty vést konverzaci. Nervózně jsme se zasmály a až do příjezdu do Prahy jsme nevydaly ani hlásku.

A taky s námi jel jeden Asiat. Nevím proč, ale vždycky mě uklidní, když zahlédnu asijského turistu na nějakém Bohem pozapomenutém místě jako je třeba autobus Deutche Bahn. Člověk má pocit, že není na tom světě tak sám.

A teď už bych vážně měla dopsat blog o Taiwanu.



Cestování mění perspektivu.

Latte Art.


Poloprázdný autobus a tričko Han Solo: toť výlet podle mého gusta.

Němci se na nás připravili a nachystali nám šipky s Karlem, abychom trefili. Danke!














V Dunkin' Donuts už taky měli pro nás prostřeno.

Sluneční hodiny hlásí slunečno.



Bílá paní na mostě.






Po úspěchu příspěvku Přes Amsterdam do Brugg a Ghentu aneb 3 dny bez hřebenu jsem se rozhodla vlasový styling zopakovat.

Bar Celona.





V muzeu s Karlem a Hanem.

V autobuse do Prahy. Je libo místo vepředu, vzadu, vedle řidiče, namísto řidiče?