úterý 31. ledna 2017

Taipeiská odysea – Třetí den se moudra (ne)dočkáš

NiHao Café Hotel byl krásný ale malý.

We need to move it

Abychom zamezili promíchání čistého oblečení se špinavým, v našem plochou velice omezeném pokoji, rozhodli jsme se přestěhovat do Green World  Hotel ZhongXiao, kde jsme měli dvakrát větší pokoj. Chyběl tam ale útulný prostor kavárenský a i snídaně byly poněkud okleštěnou verzí švédských stolů, kde člověk musel bojovat o každý kousek žvance. Zato v koupelně byla televize, teda kdyby to teda někdo potřeboval.

Snídaně v Green World Hotel ZhongXiao podporovaly existencionální otázky typu: Proč musím tak brzo vstávat kvůli snídani?
If you want to be messy, you need to make room for it

Nicméně 32 m2 bylo právě tak akorát, abychom si věci mohli rozházet dle libosti. A když už jsme pod návalem oblečení nemohli najít židli ani stůl, blahosklonně jsme něco málo zavěsili i do skříně.

Moje schopnost během pěti minut zabordelit jakýkoliv čistý prostor začíná být legendární. Škoda, že se nedá využít v práci. I když… hromada papíru na stole znamená, že jsem velmi zaneprázdněná a důležitá. Nejlepší by bylo mě povýšit a dát mi vlastní kancelář, že ;)
První moudro: Nepořádek má své opodstatnění. Hesla naznačující, že bordel kolem vás ukazuje na zaneřáděnou hlavu, je třeba ignorovat. Inteligent zvládne i chaos.

Nejuklizenější část pokoje.


Mezitím jsem se ozvala i svému profesoru Quentenu Lee, mistrovi kaligrafie a zenové malby. Zahájení jeho samostatné výstavy kaligrafie bylo jednou ze záminek, proč jsem chtěla v listopadu na Taiwan.

Fotka jako důkaz. Teď když mám snímek s mistrem, už můžu vyučovat kaligrafii, zen a levitaci.

Taky jsem doufala, že se mi mistr sdělí nějaké životní moudro. Věc se má totiž tak, že já jsem přijela na Taiwan, abych se pohnula z místa (k čemuž překonání několika tisícové kilometrové dálky pomůže) a získala něco, co mě posune dál.

Setkání jsem si představovala tak, že se s profesorem pozdravíme a společně si prohlédneme jeho výstavu. On ale v rámci taiwanské pohostinnosti trval na tom, že nás musí vzít na večeři do vegetariánské zenové restaurace a navrhl setkání v 15:00. To mi bylo podezřelé. Proč tak brzy na večeři? Usmlouvala jsem tedy setkání v 16:00, abychom stihli aspoň jeden design market v blízkosti Stojedničky.
Druhé moudro: Večeře je důležitá a je třeba se na ni důkladně připravit. Nejlépe tak, že začnete jíst už od 15:00.

Alternativně stejně

Taiwanci jsou nesmírně zruční a odhodlaní se bez úmoru zlepšovat v něčem, co je nadchne. Už před 10 lety tam byla spousta kavárniček s kvalitní kávou, o které jsme si tady v Česku mohli jen nechat zdát. Už tehdy se umělci potkávali v rozbořených bývalých továrnách kvůli výstavám nebo uměleckým trhům. Jen mě to v té době až tolik nezajímalo, nebo jsem prostě na ty originální výtvory neměla peníze.

Námi navštívený design market byl skoro stejný, jaké můžete potkat v Praze: originální šperky, papírenské výrobky a hit posledních let: washi pásky (odlepovací pásky s různými vzory). Jen je zvláštní, že i ta alternativní kultura je vlastně všude po světě stejná.
Třetí moudro: Taiwan určuje světové trendy. Do deseti let tedy čekejme, že heslo policie Pomáhat a chránit bude hlásit „vtipný“ maskot a lá zelené monstrum z Alzy. Na Taiwanu totiž mají ke všemu nějakou veselou pasivně-agresivní postavičku, která vás poučuje o správném chování: v metru měli kočičku, na Stojedničce ufona. 


Pražský Taipeiský design market.


Hory, mraky, déšť

Nicméně, trh jsme stihli a setkání s mistrem také. V autě jsme se potkali s jeho manželkou a vyrazili do restaurace v horách. Protože jsme byli na Taiwanu, tak jsme nešli pěšky, ale jeli autem. Ten den pršelo a hory pokrývala jemná mlha. Už samotná cesta byla zážitek, nejen proto, že mi mistr sdělil, že už dlouho neřídil.
Čtvrté moudro: Buďte vždy upřímní. I když to může vašim spolupasažérům způsobit infarkt.

Po neoznačené odbočce jsme přijeli ke schovanému pokladu: nádherným budovám svítícími lampiony, které v nás vyvolávaly velmi nezenovou nutnost vyfotit je ze všech stran a úhlů.

(Pozn.: nejsem buddhistka a moje chápání zenu je povrchně komerční. V mém pojetí se jedná o vnitřní klid nebo cokoliv, co mi tento pocit evokuje)

Tvářit se zenově mi vydrželo...

...celých 30 vteřin.




Nejdříve jsme si tedy udělali milión fotek a pak jsme usedli k čajovému obřadu s majitelem restaurace a mým mistrem, kteří se vzájemně předcházeli lichotkami:

Mistr: „Moje obrazy jsou inspirované Vaší restauraci!“
Majitel restaurace: „Ale kdeže, to já jsme to tady stvořil podle Vašich obrazů.“

Potom jsme si užívali čajový obřad, prokládaný vsuvkami, kdy si dva distingovaní pánové, mistři ve svých oborech vzájemně lajkovali příspěvky a pochlebovali si, jak jsou na sociálních sítích populární. Páté moudro: Zen je nanic, když jste social media panic.

A já jsem pořád čekala na nějaké VELKÉ životní moudro. Celý večer jsem měla nastražené uši. Nejblíž k tomu měl příběh zenové restaurace v horách. Majitel restaurace, pan Lin, ji vybudoval z čistoty srdce a lidé si k němu našli cestu i do vzdálených hor.
Šesté moudro: Pokud něco děláte v souladu samých se sebou, úspěch přijde. Jen mít odvahu jít svojí cestou.

Mistr Quenten Lee byl úžasný a pozorný, podcenila jsem však pověstnou taiwanskou pohostinnost a hlavně, jak obtížně se dá odmítnout. Můj ustrašený výraz sice může vzbuzovat dojem, že potřebuji, aby mi někdo naplánoval celý výlet a každou minutu mého života, ale opak je pravdou. Taipei člověk nejlépe pozná, když nechá věcem volný průběh. V mysli Asiata je to svatokrádež, protože jako cizinec v jejich zemi musíte být ztracen minimálně stejně jako místní, takže odmítnutí pohostinnosti je krajně nepochopitelné.

Ale já už to tak mám od mala. Byla jsem vychovaná tak, abych věděla, co se sluší a patří. Dokážu odhadnout, co kdo po mě při různých společenských akcích bude vyžadovat. Zároveň mě to potlačení vlastních potřeb hrozně štve a nedokážu ho provozovat příliš dlouho. S vypětím veškerých sil jsem odmítla mít naplánovaný zbytek pobytu na Taiwanu.
Sedmé moudro: Nikdy v životě před Taiwancem nepřiznávejte, že nevíte, co budete dělat zítra.

Co mi ale nikdo nevezme, jsou nádherné zážitky: hory, mraky, déšť.

V restauraci se také nachází instantní meditační místnost. Proč instantní? Protože ve chvíli, kdy se posadíte před potůček v přírodě, doprovázený zvuky deště, začnete meditovat v oka mžiku. Není nic krásnějšího.

A moje poslední moudro z toho dne: Každý den si vytvářejme okamžiky klidu, které v nás zůstanou napořád. Create moments of peace that will last forever.







Žádné komentáře:

Okomentovat