pondělí 14. listopadu 2016

Přes Amsterdam do Brugg a Ghentu aneb 3 dny bez hřebenu

Můj geniální přítel nikdy nepropásne příležitost spojit práci se zábavou, obzvlášť pokud se jedná o to plynule napojit výlet na konec pracovní cesty. Tentokrát jsme využili jeho školení v Amsterdamu, abychom strávili romantický víkend v Amsterdamu  Bruggách a Ghentu.

V Belgii jsem zjistila, že nemám hřeben. Neměli ho ani v 3hvězdičkovém ani v 5hvězdičkovém hotelu. Můj přítel tento výdobytek moderní vědy taky nevlastnil. Možná v drogerii by ho měli, ale my jsme nebyli v drogerii.

Moje čerstvě umyté vlasy mají dvakrát tak větší objem než obvykle. A to ještě nevím, že jsem si zapomněla hřeben.

Během jednoho měsíce  jsem dvakrát letěla do Amsterdamu. Naštěstí to nebyla moje cílová destinace.


To jen abych zmátla digitální archeology.

Pokud chcete vidět v Česku na podzim slunce, musíte do oblak.

Abychom získali levnější lístky na vlak (které nám cestou nikdo nekontroloval), tak jsme museli přestupovat 4krát. V 21:30 jsme konečně dorazili do Brugg, kde nás přivítal déšť, pošmourné počasí a tmavé prázdné uličky, které jsme oživovali klepáním koleček našich zavazadel po kamenné dlažbě a mou občasnou nadávkou k tomu. Moje a přítelovy představy o romantice se asi dost různí.

První dojem z Martin’s hotel tedy nebyl bůhvijaký, ale když jsme si zatopili a zachumlali do hrubých peřin, tak hned bylo lépe. O co oprýskanější byl pokoj, o to lepší byla snídaně, na které bylo všechno, co si člověk mohl přát i to o čem nevěděl, že by měl chtít jako např. vanilkový sojový pudink.

Odhlásili jsme se z hotelu a v dobré víře, že o naše špinavé prádlo nebude mít nikdo zájem, jsme si nechali zavazadla v nijak nezabezpečeném a nehlídaném volně přístupném prostoru za recepcí. Výhodou bylo, že od centra nás dělilo jen pár kroků, a ve chvíli, když jsme došli na náměstí se nebe začalo rozjasňovat.



Jedno ze čtyř nádraží, kde jsme přestupovali. To v Antverpách stálo za to.

From darkness into the light.

„Isn't it romantic?“

Ok, it kinda is.

Cat in a box: největší atrakce obchodu s výtvarnými potřebami.
Po vydatné snídani jsme se jen tak procházeli městem, kromě WC (0,40 EUR) nebylo kam spěchat. Viděla jsem milión obchůdků s čokoládou, taky nějaký krámek s čajem (od kterého se mě Matúš snažil odtrhnout), obchod s obuví (tam se mě naopak Matúš snažil dotlačit). 

Oficiální rétorika zněla, že „nemáme plán a budeme si jen tak vychutnávat město.“ Neoficiálně si chtěl dát Matúš belgické pivo někde u vody a já jsem chtěla čerstvou belgickou vafli a dobrou kávu. Můj plán se splnil jen na 50 %. 

Při objednávce kávy se nechte překvapit a objednejte si cokoliv, výsledek totiž závisí na momentální náladě a vlastním výkladu prodávajícího. Chtěla jsem cappuccino, dostala jsem vídeňskou kávu, objednala jsem si lungo, dostala jsem americano. Nebylo mi přáno.

Zmoženi nicneděláním jsme usedli v italské restauraci na slunečném náměstí, kde jsem postupně odhazovala jeden svršek za druhým (po zkušenostech z Amsterdamu jsou 3 vrstvy minimum) až jsem zůstala sedět jenom v tričku. Když jsem si objednávala mátový čajík, opravdu jsem nečekala, že dostanu malý poklad: sypanou směs vytříbené chuti ve stylové sklenici s dvojitým dnem. V podzimním slunci se částečky čaje třpytily medově zlatou barvou a já jsem v životě neudělala tolik fotek čaje. 

Lodičky po levé straně, blešák po pravé.

Čajový servis v podzimním naturálním aranžmá.

Ach, ten zlatý čaj.

Těstoviny s čajem.

Když jsi v Belgii...



... bez hřebenu.
Celý den jsme si říkali, že na lodičky nepůjdeme, když už jsme skoro celé Bruggy prošli pěšky. Říkali jsme si to tak dlouho, až jsme na lodičkách skončili. Jejich velkou výhodou totiž bylo to, že nás po Bruggách povozily a my jsme tak mohli našim nožkám dopřát oddych.

Nakonec byl nejlepší zážitek v Bruggách z Beer Wall, když jsme si jen tak sedli v klidu nad řekou, popíjeli pivo a užívali si s ostatními podzimní slunce s výhledem na lodičky, ve kterých jsme před chvílí sami seděli.

Nejdřív jsme se jen toužebně koukali z jedné strany mostu...

... abychom pak usedli a udělali si tu nejupřímnější selfie.

Pivo normálně moc nemusím, ale tohle místo mělo něco do sebe.


Večer jsme přijeli do Ghentu. Jelikož jsem neměla žádná očekávání, tak je Ghent předčil všechny. Nádherný most, historické domy a aby toho nebylo málo, tak nad všemi věžičkami se ještě tyčil měsíc v úplňku. Opravdu jsme nevěděli, co fotit dřív. 

Díky posledním věrnostním bodům z Marriottu jsme bydleli v tom nejkrásnějším místě přímo na nábřeží. Druhý den jsem se v klidu nasnídali a prošli si centrum, ale už v 14:00 jsme utíkali na vlak, protože jsme se museli dostat zpátky do Amsterdamu.

Už v Ghentu, pořád bez hřebenu, ale s měsíčkem.

Najdi měsíc.

V Ghentu vědí, co je v životě důležité.


Nejvyšší patro v Marriottu: je hezké se občas na ostatní dívat spatra.

Sousedova snídaně. Výhled společný.
Že by sousedi?

Fotila jsem naslepo.

On a bridge
Bells ringing
I am… the silence
The ringing fades away.
Podzimní slunce lichotí nohám.


Třetí den bez hřebenu mě osvítilo. Můžu si přece vlasy sepnout!




Žádné komentáře:

Okomentovat