sobota 25. července 2015

Gondola!

Naši přátelé dobře vědí, že máme slabost pro dost věcí (vlastně i pro pár lidí). Pražské přívozy jsou jednou z nich. Jakmile sestra úplnou náhodou narazila na informaci o akci u příležitosti 10 let přívozů v Praze, věděly jsme, že TO musíme vidět. To = gondoly, plavby podél řeky, hasičský záchranný člun a možnost opékaní buřtů!

Jak už to u dobrých akcí bývá, sejde se jich v jeden den a v jeden čas povícero, např. vernisáž výstavy ŠO書 – mistři současné japonské kaligrafie, kterou jsme samosebou musely vidět také. O tom ale někdy jindy. Podstatné je, že jsme na přívoz dorazily půl hodiny před skončením akce.

Když jsme přicházely, hasiči to i se svým člunem už zabalili, buřty taky nikde. Tolik pokud jde o negativa, jinak to byla jízda! Tedy správně plavba, kterou jsem si užily každou minutu z té půl hodiny, která nám do konce zbývala.

Přítomná kapela nás za zvuků písně O mrtvém kormidelníkovi lákala vyzkoušet všechna dostupná plavidla. Směle jsme se zařadily do nejdelší řady, která slibovala exkluzivní zážitek. A opravdu, správně jsme stály ve frontě na gondoly. Měly jsem šílené štěstí, protože jsme byly poslední, které ještě vzali na palubu. Celá atmosféra byla správně nářečnická (od slova nářečník, které vyjadřuje ekvivalent námořníka v českém prostředí, tudíž člověka na řece). Pruhovaná trička, samá sranda, samý smích. Hudební těleso Matylda de la marina nepolevovalo v nadšení než se všechny suchozemské krysy vrátily z lodiček zpátky na břeh.

Náš gondoliér byl dokonce pravý Benátčan. Sice zpívat nechtěl, ale možná si myslel, že je to vtip, když jsem ho o to požádala. Bláhový netušil, že já o zpěvu nikdy nežertuji! Škoda, že jsme se ještě nenaučily slova písně Il Volo od Zucchera, mohly jsme přispět k dobré atmosféře. I když, kdo ví, možná by nás místo toho vyklopili uprostřed Vltavy.

To, že jsme přišly na poslední chvíli, znamenalo pro nás další štěstí: plavily jsme se během zlaté hodiny, když jsou barvy před západem slunce nejkrásnější. Prostě čiročirá nádhera.

Tímto volám do éteru: Zopakovat akci, zopakovat akci!

A víc Podbabských kachen! (Podbabská kachna: magazín podbabských převozníků plný osvědčených rad do života např. jak ne/naštvat převozníka).

Zájem byl obrovský.

Rázní nářečnicí se specifickou mluvou. Slezské nářečí to ale nebylo.

Naše gondola byla mezinárodní, gondoliér-Benátčan, mladý muž a dvě slečny-blíže nespecifikováni anglicky mluvící a já a sestra. Dokonce ta gondola taky nebyla z Česka, ale přímo z Benátek!

Jako na koni.

Mořském koni :D

Truly golden hour.

Opravdu jsme byly poslední, koho vzali. Pohled nářečníků nás v tom jenom utvrzuje.

Objednat gondolu můžete zde.