neděle 7. června 2015

Ostrava!!!

Oficiální logo města Ostravy obsahuje tři vykřičníky, asi proto, aby si každý za ně mohl dosadit, co je mu libo.

První zvolání Ostrava!

Dokonale ustlaná postel a výhled do zeleně.
Jak se člověk ocitne v Ostravě? V našem případě jednoduše: pořadatelé přehlídky bojových umění Odkaz starých mistrů si všimli talentu mé sestry a pozvali ji, aby tam prezentovala svou tvorbu. Dokonce i já, pověstná tím, že snad i moje první slovo po ránu je ne, jsem oproti všem předpokladům nadšeně vykřikla: „Ostrava! Super, bude výlet, dobrodružství a hlavně sranda.” Navíc jsem jako bonus dostala i možnost ubytovat se ve zrekonstruovaném designovém hotelu City.city s konvicí na pokoji. A já mám krasné hotely, kde si mohu uvařit čaj, ráda skoro stejně jako slovo ne, takže následovalo...

Snídaně je vždy doručena přímo do pokoje.
Trochu jsme jim to tam vyzdobily :D
Druhé zvolání Ostrava!!

Přípravy i cesta do Ostravy byly náročné, tudíž jsme v předvečer akce už drsně flirtovaly s myšlenou, že zůstaneme na hotelovém pokoji a odpočineme si. Rande by to bylo dokonalé: konvice, wifi a televize na pokoji, stylová restaurace pár schodů dole. Když to teď píšu, tak se mi ani nechce věřit, že jsme se rozhodly opustit hotelový pokoj, abychom našly jiný druh pokoje na Noci kostelů.

Cestou do centra jsme se zastavily v evangelickém Kristově kostele, jehož přívětivá atmosféra a hudební vystoupení nás přilákaly ne k jedné, ale i rovnou druhé návštěvě, když jsme se vracely zpátky do hotelu. Než naše těla zatoužila po potravě jiné než duchovní, stihly jsme i katolický Kostel Sv. Václava v centru s malbami ze 16. století. Pak se už ale schylovalo k tomu, že jako správní turisté skončíme v KFC. Nic proti němu nemám, ale mohu si ho dopřát kdykoliv v Praze. Naštěstí jsme byly za návštěvu dvou kostelů odměněny shůry, když jsme narazily na příjemnou restauraci u muzea.


Evangelický Kristův Kostel na dvou fotografiích nahoře a dvou dole.


 


Absolutně cool farářka Ewa Jelinek.

Malby ze 16. stol. v kostele Sv. Václava


Cestou nazpět nás ještě honila mlsna, tak jsem vrazila do jedné kavárničky aniž bych tušila, že už mají zavřeno. Zmátlo mě totiž množství lidí uvnitř, kteří měli nějaké soukromé organizační setkání. Využila jsem ale své bojovné nálady a zakoupila u jedné ze slečen malé dobrůtky. Toto je pravá cesta boje :D

Přánička se slivoní a kaligrafií pro budó: cestu boje.

Ostrava!!!...

... se mi chtělo zoufale zvolat, když mi už pátý místní sděloval jinou verzi toho, jak se dostat na Slezskoostravský hrad, kde se akce měla konat. Lokálové ji pravděpodobně znají spíš intuitivně, takže zde nabízím naši verzi.

Našly jsme ho!!!
Původně jsme chtěly jet tramvají č. 4 na zastávku U hradu, ale potom, co nám dámy v informačním centru řekly, že tam tramvaj zastavuje více náhodně než pravidelně, rozhodly jsme se začít tam, kde nám radila většina lokálů: u tramvajové zastávky Elektra. Poté jsme přešly cestu směrem na Masarykovo náměstí, ulicí Dlouhá doprava, pak zase přes cestu a naskrz výstavištěm Černá louka, přes hradní lávku a cestičkou doprava až ke vstupu do hradu.



Akce se povedla: dopoledne se mlátily na pódiu děti, odpoledne dospělí, ale nikdy mezi sebou. Sestřiny obrazy a přáníčka se líbily všem, dokonce je ocenila i rodilá Japonka, zaujaly i moje pečetě. Jednu bouřku jsme bez újmy přečkaly, druhá začala řádit ke konci akce a to už jsme braly jako znamení k odchodu. Dosud to ale byla jedna z našich nejúspěšnějších veřejných prezentací, i když jsem dospěla k závěru, že cílovou skupinou pro nákup u většiny stánků jsme byly my samy.

Play.Ink
Nejraději bych si všechno sama koupila.

Play.Ink

Play.Ink
Za sochou svaté Hedviky je prý místo s extrémně pozitivní energií, tak jsem odtud vyfotila i náš stánek :D


Překvapilo mě, jak příjemná atmosféra ve významu prostředí i ovzduší v Ostravě panuje. Domy zrekonstruované, ulice čisté, moderní kavárničky i obchůdky, lidé akční. Jediný komplex budov, který na první pohled vypadal, že je v neutěšeném stavu byla Ostravica-Textilia, za jejíž záchranu místní ale usilovně bojují. Všude byly informační stánky s historií i odkazem na petici za její záchranu.

Sympatické bylo i to, že o víkendu mohou v rámci jedné 24hodinové jízdenky cestovat dva dospělí, takže jsme si mohly odpustit scénku, když bychom kontrolorům v Ostravě na vyžádaní ukázaly pražskou Opencard a velmi bychom se divily, že nám tam neplatí, když přeci máme na ni zakoupené navíc jedno vnější pásmo :D

Sečteno podtrženo, ráda se do Ostravy zase na nějakou akci vypravím, protože, co si budeme nalhávat, nejvíc se mi libí všude tam, kde nemusím denně do práce.

Nakonec bonsaje z Třince. Je vidět, že my lidi z východu republiky máme k východním kulturám nejblíže :D