neděle 8. března 2015

7 hodin v Drážďanech — část první (jestli nedostanu žádný like, tak i poslední)

aneb co se stalo mezi první a druhou polovinou filmu Na hraně zítřka (Edge of Tomorrow)

Proč jet do Drážďan?

To si můžete přečíst na stránkách Česko německé agentury pro komunikaci i v češtině. Pro nás byly důvody jasné: sestra chtěla pochopit logiku deště na výstavě sbírky japonských šablon a já zase na výlet v podstatě kamkoliv. Jakožto osoba, která o sobě prohlašuje, že organizování má v krvi, ujala jsem se tohoto úkolu se ctí. Sestra před výletem prohlásila, že je již celkově smířena se vším a připravena na cokoliv. Člověk si prostě nemohl přát lepšího a víc rezignovaného společníka. V tomto pozitivním naladění jsme tedy usedly do autobusu Student Agency směr Drážďany s výhledem na Emily Blunt a Toma Cruise ve filmu Na hraně zítřka.

Někdo se díval na film, někdo obdivoval výhled z okna. 

Jak a za kolik jet do Drážďan?

Bez auta, řidičáku a řidiče se proces rozhodování zužuje na dvě možnosti: České dráhy nebo autobus Student Agency. Pokud toužíte neomezenému přístupu k toaletám během cesty, určitě volte vlak. Zpáteční cesta pro dvě osoby v předprodeji na e-shopu ČD vycházela na cca 1600 Kč. Už jsme byly skoro rozhodnuty pro vlak, jenže ve Student Agency právě probíhala valentýnská akce na druhou zpáteční jízdenku zdarma. Dokonce bez nutnosti mít se spolucestujícím romantický vztah! No neber to ;) Tak jsme to vzaly a obě se sestrou jely tam a zpět za 850 Kč.

13:00-14:00 Restaurace Aha 


Toto není sojový párek.

Znáte to, přijedete do cizího města a máte hlad. V tom se před vámi objeví hezká restaurace s přijatelným jídlem i cenami. Váš společník ale prohlásí něco jako "Pojďme se podívat ještě někam jinam." V ten moment se všechny zajímavé a hezké restaurace záhadně přemístí a vytratí se z dohledu. Nakonec vyčerpaní a hladoví skončíte v předražené turistolapce. Minule ve Frankfurtu jsem se tomu úspěšně vyhnula tím, že jsem zamířila do té první ucházející restaurace. To jsem ale cestovala sama.

Tentokrát jsem se připravila. Podle tipů z internetu jsem si našla restauraci podle svého gusta: vegetariánskou, nepředraženou. Navíc co na budget travellerovi nepsali, tzn. připravte se na exkluzivní informaci jen pro všechny oba čtenáře mého blogu je to, že tam zaměstnávají českou číšnici. Což se ukázalo od majitelů restaurace jako skvělý marketingový tah, protože její přítomnost vyvolala ohlasy nadšení nejenom u našeho stolu.

Daly jsme si bramborovou polévku s párkem (Pokud vím, tak nebyl sojový, ale normálně masový. S vegetariánstvím se musí v Německu opatrně) a menší talíř salátu. A to by v podstatě stačilo, jenže ach pro ty svý oči hladový, dala jsem si brambory pečený. Byla k nim ochucená lučina, tedy německý ekvivalent lučiny a to prostě nebylo úplně ono. Pro příště doporučuji salát bar a polévku.

14:00-15:00 Památky ve foťákmžiku
Jedna z milionu.

Konečně posilněni na těle i na duchu jsme se vydali na sprint po památkách, sestra si udělala za půl hodiny asi milion fotek, a já jsem jí neustálým poháněním určovala tempo. Cestou jsme minuli nějakou demonstraci, a jelikož jsme si nebyli jistí, jestli je namířena pro nebo proti přistěhovalcům, raději jsme zamířili dále.





Co se stalo odpoledne? Našly jsme muzeum? A měly jsme dobré kafe? Stihly jsme bus? A hlavně dodívala jsem se na film na Na hraně zítřka? To vše se dozvíte už ve středu :)

6 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Zařídíme po příjezdu do středoevropských končin :D

      Vymazat
  2. Já už se nemůžu dočkat středy, jak je to napínavé! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se taky nemůžu dočkat, ještě že jsem nenapsala o kterou středu se jedná :D

      Vymazat
    2. No, to je vskutku zákeřné... :) já tu a příspěvek nikde. :(

      Vymazat
    3. Pracuje se na tom, do půlnoci se to snad zvládne!

      Vymazat